Historie - průřez stoletími

Velká Bukovina, Malá Bukovina a Karlovka. To jsou tři části jedné obce, které kdysi bývaly samostatné. Tuto skutečnost je nutno zohlednit při pátrání po základech místního hasičského sboru. O té historické historii máme pouze ústní nepodložené informace, že sbor v Malé Bukovině měl v roce 2004 oslavit již 130 let od založení a ve Velké Bukovině „tak nějak podobně“. Jisté však je pouze, že to co v Malé Bukovině zbylo, se roku 1980 sloučilo s tehdejší jednotkou PO ve Velké Bukovině.

Doposud první POTVRZENOU zmínku o existenci Sboru dobrovolných hasičů ve Velké Bukovině máme ze dne 6.9.1945, kdy se v hostinci bratra Dudy konala schůze z nařízení „Okresní správní komise“ s jediným cílem – založit Sbor dobrovolných hasičů. Zde byl tehdy jednohlasně zvolen přípravný výbor.

Na další schůzi, 13.10.1945 „…se dostavilo 21 členů k lékařské prohlídce, kteří byli uznáni schopnými ku konání hasičských povinností“. Tenkrát ještě od hasičů „…lékař za prohlídku žádné odměny nežádal“. Z jiného zápisu v „Jednatelské knize“, ze dne 28.11.1945, se dozvídáme, že „…bratr předseda poděkoval všem členům za jejich pohotovost při hašení požáru u bratra Nezbedy“. Tedy necelé tři měsíce a jsou tu první kladné výsledky! Dne 27.1.1946 se konala „Valná hromada Hasičského sboru ve Velké Bukovině“, na které byl přečten protokol z ustavující schůze a zvolen první stálý výbor sboru.

Během let se ze zápisů vytrácejí bratři a objevují se soudruzi, mizí Hasičský sbor, a světe div se, v roce 1964 se přijímají závazky k již 100. výročí ČSPO. Přiměřeně době se stále činnost daří a život jde dál.

Období po roce 1989, kdy zanikal ČSPO a kdy se každému přestalo shora přikazovat co má dělat, zasáhlo i náš sbor. Prakticky celá 90. léta činnost stagnovala a občas se konaly pouze povinné Valné hromady se stále stejnými omluvami proč to nejde.

Zakoupením starší, ale zachovalé CAS 25 Š 706 RTHP v roce 1999 se začala datovat již několikátá novodobá historie Sboru dobrovolných hasičů obce Velká Bukovina. Po oslovení místní omladiny se sešlo celkem dvacet statečných, ochotných táhnout tu káru dál. Uplynutím několika měsíců se však oddělily plevy od zbývajících pár zrnek a v současnosti tvoří jádro nikoli desítky členů, jak jsme si přáli, ale jednotlivé kusy. Snažíc se poučit z minulosti, děláme co se dá, abychom se ukázali, jen do požárního sportu nás asi nikdo nedonutí.

Po dalších historických pramenech pochopitelně pátráme a rádi přijmeme radu od zkušenějších kolegů, kterým směrem se obrátit.

 

Čerpáno z „Jednatelské knihy Hasičského sboru ve Velké Bukovině“ psané od roku 1945 do současnosti, která je v držení SDH a z které se vám pokusím zprostředkovat jednotlivé zápisy v původním znění v samostatných kapitolách. Nebude to legrace, jelikož různí zapisovatelé měli občas velice "svůj" rukopis a také údaje jsou někdy zachycené pouze heslovitě, takže občas postrádají logiku. Zpočátku jsem měl v úmyslu přepisovat knihu doslova, avšak hrubky původních zapisovatelů musím opravovat, jelikož mi jazykový cit prostě nedovolí napsat např. svýčky či vysací zámek.

 

Nová fakta v historii SDH

Úplně na začátku tohoto příspěvku musím poděkovat paní starostce obce Velká Bukovina ing.Švejdové, která opět dokázala, že nemluví do větru a jak slíbila na Valné hromadě SDH, získala informaci o založení našeho SDH. Předala nám krátkou, ale velice důležitou a důvěryhodnou zprávu od ředitele Státního okresního archivu se sídlem na Děčínském zámku. Cituji dopis ředitele p.Němce:

"Dobrý den, podařilo se mi ověřit datum založení Sboru dobrovolných hasičů ve Velké Bukovině - 1874. Sbor náležel ke Svazu dobrovolných hasičů údolí Ploučnice (Fauerwehr-Verband Polzenthal) a v roce 1887 měl 40 členů. Kromě toho ovšem existoval i SDH v Malé Bukovině (založený rovněž v r.1874), ten ale náležel k benešovskému svazu dobrovolných hasičů (Bensener Feuerwehr-Bezirks-Verband). V r.1887 čítal 72 členů."

Nyní si přinejmenším můžeme být jisti, že letopočet založení 1874 vyšitý na našem "novém historickém" praporu, není pouhým výmyslem.

 

Nejrannější historie našeho SDH

Zcela náhodou, při diskusi nad historickou kronikou Velké Bukoviny, která je uložena ve Státním okresním archivu v Děčíně, zachytil pan ředitel Mgr.Němec konkrétní psanou zmínku o založení místního hasičského sboru. Přesně ten článek, který nám chyběl. Byl tak laskav, že zaslal elektronickou poštou překlad odstavce pojednávajícího o této události:

" Po požáru v Piescheho hostinci dne 16.11. 1873 se ukázalo, že je nutné založit sbor dobrovolných hasičů. Byl založen již několik dní poté a jednalo se o první sbor v soudním okrese Benešov nad Ploučnicí. V roce 1888 se sbor stal součástí okresního hasičského svazu. Za svého 40-ti letého blahodárného působení sbor zasahoval u 20-ti požárů v obci a 37 mimo ní a zabránil tak nevyčíslitelným škodám."

Z uvedeného usuzuji, že tato zpráva pochází z roku 1914 po čtyřiceti letech od založení. Tuto domněnku potvrzuje i pokračování dopisu Mgr.Němce kde dodává, že čtyřicetileté výročí založení sboru se oslavovalo v neděli 29.6. 1914 (velmi přesný údaj) a zároveň doporučuje další informace o sboru hledat v novinách k 50. (1924), 60. (1934) a možná i 70. (1944) výročí založení.

 

Potvrzená i další nová fakta o založení SDH Velká Bukovina

Kronikář obce Velká Bukovina shodou okolností v této době pracuje s tzv. Pamětnici obce Velká Bukovina, jak se dozvíte v textu dále, a při příležitosti plánování oslav 145. výročí založení místního SDH nás upozornil na drobnou nepřesnost v roce založení. Předložené informace se doslova shodují s těmi, které nám dříve poskytl ředitel Státního okresního archivu v Děčíně pan Mgr. Němec, avšak rozebrány do hloubky ukazují, že oslavy 40. výročí založení nebyly zřejmě oslavovány ve výroční rok, ale až v roce následujícím. Přikládám text, který nám zaslal kronikář obce v  originálním znění i s upřesňujícími poznámkami. Neztraťte se při čtení v letopočtech.

 

Oslava 40. výročí založení Dobrovolného hasičského sboru ve Velké Bukovině

V neděli dne 29. 6. 1914 započala oslava 40. výročí založení Dobrovolného hasičského sboru ve Velké Bukovině, spojená s oslavou založení župního sboru Benešovského, který oslavoval 35. narozeniny. Celou oslavu provázelo krásné počasí, které přispělo ku všeobecně dobré pohodě.

Slavnost začala dopoledne slavnostní bohoslužbou v malobukovinském farním kostele a položením věnce na sousedním hřbitově ku cti zemřelých členů hasičského sboru. Po návratu do Velké Bukoviny proběhl akt vyznamenání 21 zakládajících členů diplomy. O jedné hodině odpolední se uskutečnil slavnostní nástup hasičských jednotek z Valkeřic (Algersdorf), Starého Šachova (Altschokau), Benešova (Bensen), Františkova (Franzenthal), Velké Veleně (Grosswöhlen), Heřmanova (Hermersdorf), Karlovky (Karlsthal), Malé Bukoviny (Kleinbocken), Malého Šachova (Kleinschokau), Malé Veleně (Klein Wöhl), Dolních Habartic (Nieder Ebersdorf), Žandova (Sandau), Radče (Schossendorf) a Kerhartic (Gersdorf).

Slavnosti se též účastnili představení obcí, kteří přivítali sváteční hosty. Poté se slavnostní průvod vydal ku Weikertově hostinci, kde byl připraven prostor pro oslavu. Představitel Benešovského župního sboru Franz Theissig pozdravil všechny jménem celého sdružení hasičstva a zejména členy velkobukovinského hasičstva. Po něm držel slavnostní řeč starosta Ernst Patzner, který všechny krátce pozdravil vroucími slovy, jenž potěšila zejména naše hasiče. Náš sbor byl založen krátce po jednom velkém požáru, kdy hořel hostinec pana Pietsche. Bylo to 16. 11. 1873. Tehdy byl z nevyhnutelných důvodů hned druhý den založen dobrovolný hasičský sbor, který byl prvním sborem v okrese Benešovském. V roce 1878 povstal sbor okresu Benešovského. Po celých 40 let měl sbor stále plné ruce práce. Zúčastnil se hašení 20 požárů v místě a 37 požárů v okolí. Svou řečí starosta též ocenil zájem všech přítomných o svou milovanou domovinu. Poté k poslechu i tanci hrály hudební kapely z Velké Bukoviny a Žandova až do pozdních nočních hodin.

Z Pamětnice obce Velká Bukovina zajistil Ing. David Tröschel, přeložil Roman Řezáč, zapsal kronikář Jaroslav Pokorný

 

To, že hasičský sbor ve Velké Bukovině vznikl již v roce 1873 podporují i další zápisy v Pamětnici.

Na jiných místech se píše o tom, že: V roce 1873 vypukl u Josefa Pietsche požár, shořela střecha. V tomto roce byl ve vsi Velká Bukovina založen hasičský sbor. Bylo to v pozdním podzimu a prvním představeným sboru byl Josef Nietsche z čp. 65. Ten byl též významným sponzorem sboru.

V části Spolky ve Velké Bukovině se píše, že:

Dobrovolný sbor hasičstva v roce 1873 byl založen Josefem Nietschem z čp. 65, který se stal současně velitelem sboru. S velkými zásluhami byl velitelem od 1873 – 1886. Od roku 1886 – 1901 byl velitelem sedlák Johann Weikert z čp. 88. V roce 1902 se stal velitelem pekařský mistr Rudolf Palme z čp. 36.

V přehledu o požárech se můžeme dočíst, že: V roce 1873 hořel obytný dům čp. 13 Josefa Pietsche.

V části Číslování domů z roku 1909 je evidence domů, majitelů, povolání a přezdívek.

Čp. 13, Pietsche Emil, hostinský a řezník, „die Schenke“.

V části Hostince ve Velké Bukovině v roce 1909 se píše: Ve spodní části obce: Hostinec „U města Pražského“ pana Emila Piestche v čp. 13. Jméno tohoto domu jest zahaleno oparem divných časů. Je to snad nejstarší hostinec, za starých časů patřil do majetku vrchnosti z Velké Bukoviny. V roce 1732 připadlo panství skrze prodej do majetku velkovévodkyně Toskánské (zaznamenáno v Benešovském okresním kalendáři). V roce 1734 byla panstvem hospoda prodána. Koupil ji muž jménem Pressler. Ten pak prodal hostinec jednomu ze Stružnice -“Zimmer“. V roce 1757 vlastnili hostinec Franz a Antonia Hellerovi.

Roku 1775 přešla do majetku rodiny Josefa Piesche. Wenzel Piesche, narozen tam v roce 1800, vlastnil do roku 1855. Josef Piesche, narozen 1824, vlastnil 1855 – 1891. Emil Piesche (narozen 1863) vlastnil od roku 1891.

Hostinec stojí v dnešní podobě od roku 18.., kdy byl přestavěn majitelem … Pieschem. Na místě, kde stojí dnešní hospoda, se ve starých časech nalézal rybník. Starý dům, dřevěná budova, stála ještě roku 1860. Dle starých svědků měla okna vyplněna terčíky skla, zalitými do olova. Z této hospody zůstala do dnešních časů vystavená stodola, přestavěná na uložení hasičské stříkačky „Spritzenhaus“. Hospoda stála nedaleko silnice spojující Žandov a Českou Kamenici. Tato prastará silnice bývala kdysi jen prašnou vyježděnou stezkou a která se dodnes používá jako jízdní cesta, jenž se táhne směrem od cihelny pod Dubovkou ku zámku a je hluboce zaříznuta v úvozu. Poté přetíná potok u domu čp. 6 (Schaffer), kde ústí do obecní silnice. Před stavbou této silnice museli formani přejíždět pěkně dlouhou štreku, aby potok přejeli. Mezi domy čp. 9 (Weikert) a čp. 10 (Janich) opouští stará stezka vesnici a vede proti „Zdi“ dále. Široká panská silnice byla vystavena až v letech 1820 – 1831, jako nová císařská silnice z Kravař přes Žandov do České Kamenice.

 

K dobrovolným hasičům v okolí je třeba uvést, že jako první byl ve střední Evropě založen dobrovolný hasičský sbor v roce 1850 v Zákupech v království Českém za Rakousko-Uherské monarchie (podle knihy „Dějiny hasičstva na Českolipsku“, vydané v roce 2010, autor Vladimír Jelínek).

Jeho zakladatelem byl Ferdinand Leitenberger, bývalý vojenský rytmistr. Ten vypracoval příručku s německým názvem FREIWILIGE POMPIERSKORPS. Byl též vynálezcem stroje „přivodič vody“, na který mu byl udělen patent. V roce 1855 byl vydán český překlad knihy Dobrovolné hasičské sbory. Příručka sloužila i dalším dobrovolným hasičským sborům v království Českém.

Reginald CZERMAK z Teplic ve své knize z roku 1888 „Deset let hasičského spolčování v království Českém“ uvádí, že v době sčítání 13. listopadu 1887 náleželo k zemské jednotě již 1714 sborů dobrovolných hasičů s 91.966 členy. Tehdy „zemská ústřední hasičská jednota království Českého“ patřila s jednotou bavorskou k největším organizovaným hasičským sdružením na světě.

Politický okres Děčín tehdy čítal 13.517 domů a 90.736 obyvatel a zastupitelské okresy: Benešov nad Ploučnicí, Děčín a Česká Kamenice, které měly 60 hasičských sborů s 5.404 činnými členy. Českokamenická okresní hasičská jednota čítala 15 hasičských sborů s 1.782 činnými členy a starostou J. Hegenbarthem.